Jestli pak jste si někdy položili otázku, zda jste opravdu svobodní a zkusili si na ní i odpovědět. Dospěli jste k názoru, že pro vás svoboda není nic neobvyklého a patří mezi samozřejmé věci ve vašem životě?

Netvrdím, že to tak nemůže být. Ovšem Osobně nevnímám svobodu pouze jako stav, kdy můžeme jít kam je nám libo, koupit si co chceme, říci, co si myslíme… Pro mě je svoboda mnohem víc, nespočívá pouze v možnostech, ale v tom, co skutečně děláme. Moci říct, co si opravdu myslíme, není svobodou, dokud skutečně nedokážeme svůj názor ostatním otevřeně sdělit a postavit se za něj.

Když to celé hodně zjednoduším, jestliže ve svém životě činíme rozhodnutí, která nejsou shodná s tím, co bychom skutečně chtěli udělat, pak máme ke svobodě stále ještě daleko.



Svoboda pro každého

 

Tím přirozeně nemám na mysli situace, kdy například na některých pracovních pozicích musíme chodit oblečení podle předepsaných pravidel, že někomu ze svých přátel pomůžeme, i když se nám to zrovna nehodí a podobně. Nyní píšu o okolnostech, kdy máme možnost učinit libovolná rozhodnutí bez vlivu vnějších podnětů. To znamená, na ničem a nikom nejsme vázáni a můžeme udělat, co právě chceme.

Nehledě na to, že volba pracovní pozice je na nás, případně učinění rozhodnutí, zda nám to za to stojí, stejně tak stanovení důležitosti přátelství atd. Ale to už bych odbočoval.

Smyslem článku je, aby se mohl každý osvobodit z obav z reakcí lidí ve svém okolí. Od obav z toho, co si o někom ostatní mohou myslet. Zažít pocit svobody, kdy lidé dělají jen to, co sami chtějí a nepodřizují se nepsaným modelům chování.



Co je vlastně svoboda?

 

Jsem-li svobodným člověkem, pak kdykoliv chci, vyrazím ven do ulic Prahy bos, nezávisle na tom, co si o mě ostatní budou myslet. Proč? Protože jen já rozhoduji o svém životě a žiju ho tak, jak chci a nikoliv, jak to ostatní očekávají. Pokud jsem svobodný, obleču se do obyčejného i zašpiněného oblečení, když jdu na výlet nebo sportovat, kde hrozí, že se mohu zamazat, nebo něco zničit. Neřeším, jak to na ostatní bude působit atd.

Přirozeně nejde jen o zevnějšek, nezapomínejme na osobnost člověka, jeho názory a jeho způsob chování. Buď můžeme dát volný průchod své přirozenosti, nebo se připravit o svobodu potlačením své podstaty ze strachu z vyloučení z kolektivu kvůli svým skutečným postojům.

Za svými názory a postoji si vždy pevně stojím včetně toho, že nechci děti. Netoužím zde rozproudit diskuzi na toto téma, v takovém případě doporučuji otevřít jiný můj článek Děti ano, nebo ne? a než začnete toto téma soudit, nejprve si ho prosím celý přečtěte.

Chci jen ukázat další z příkladů, kdy se lidé straní svobody. Na dobrovolnou bezdětnost mají mnozí až extrémně vyhrazené názory a díky tomuto přístupu se mnoho lidí bojí říci, že děti nechtějí a jen předstírají, že snad jednou… Příkladů potlačování vlastní osobnosti je mnoho, ale myslím, že jeden výrazný pro představu stačí.



Svoboda není samozřejmost

 

Připouštím, že se vydávám cestou bez kompromisů a že tento způsob nemusí být vhodný pro každého ani po dlouhém čase získávání skutečné svobody. Nikomu nevnucuji, že tohle je ta správná cesta, říct si a dost, už budu jen sám sebou. Někdo ji může sdílet, jiný se po ni vydá třeba jen z části.

To podstatné, co chci tímto článkem sdělit, je, abyste se zkusili zamyslet nad svým chováním, nad svými činy, nad svými potřebami a touhami. A snažili se na to vše dosáhnout. Nemusíte si ze dne na den stát vždy za svým. Úspěch vidím i v získání svobody třeba i v jedné jediné věci. Sami uvidíte, o kolik vás pak něco takového posune dál a jak se budete cítit.



Jak poznat, zda jsme svobodní?

 

Pokud si nejste zcela jistí, jak poznat rozdíl mezi tím, kým skutečně jste a tím, za koho se jen vydáváte, mohlo by proto stačit použít jednoduchou pomůcku.

Představte si, jak byste se zachovali, pokud by kolem vás nebyli žádní lidé. Byli byste jednoduše na planetě sami. Nikdo další. Co byste udělali? Jak byste šli oblečení ven? Jaké činnosti byste se věnovali…? Pak to srovnejte s tím, co skutečně uděláte.

A za další, představte si, že názory ostatních vám jsou skutečně lhostejné a není pro vás důležité, co si ostatní myslí, případně ve vás nevzbuzují obavy. Jak byste se pak chovali? Jaká stanoviska byste prosazovali či o čem byste se bavili, v čem byste vyjádřili nesouhlas atd. Pak to opět srovnejte s tím, jak se projevujete.

Tímto způsobem si můžete přibližně udělat představu o tom, kde si odpíráte svobodu a kde na ni naopak dosahujete. Ovšem za předpokladu, že budete sami k sobě naprosto upřímní. Což je další věc, která pro každého nemusí být samozřejmostí. Ne všichni si chtějí otevřeně připustit, v jaké situaci se skutečně nachází…



A co přátelé, rodina, partnerka, partner…?

 

Neměla by být právě rodina, přátelé a partnerka/partner těmi, kteří vás uznají tím, kým doopravdy jste? Neměli by být lidmi, před nimiž se nemusíte přetvařovat a vydávat se za někoho jiného?

Vím, že nežijeme v ideálním světě, a právě proto se ptám, namísto uvádění nějakého pevného stanoviska. Jak už jsem psal, obrovským pokrokem je i to, když necháte na povrch vyplouvat svou skutečnou osobnost třeba i jen po kouskách, což vám umožní sledovat reakci vašeho okolí a zhodnotit, zda vám to za to stojí.

 


Buďte silní, buďte odvážní a nenechte se odradit tím, že si o vás nebudou všichni myslet, že jste skvělý. Ale snažte se obklopit lidmi, kteří si to budou myslet, až zjistí, jací skutečně jste.


 

Napište ostatním čtenářům komentář

Podělte se v komentářích o svůj názor na svobodu. Nejvíce by mne zajímalo, co pro vás slovo svoboda znamená.

Neváhejte článek sdílet

Zaujalo vás námět článku? Sdílejte ho a dejte možnost se k němu vyjádřit vašim přátelům.

Přečtěte si související článek

Předsudky dělají člověka. Nejen, že je to pravda, ale hlavně si na toto téma můžete přečíst mé postřehy ve stejnojmenném článku >>>