Snad každý rok je o Vánocích na Staroměstském náměstí rozdávána polévka. Ruku dají nahoru návštěvníci, co si na ni rádi vystojí frontu. Ti z Vás, pro které je toto občerstvení jediné, které si můžete z finančních důvodů v tento den a na tomto místě dopřát, můžete dát ruku dolů.

Zbývající lidé se vztyčenou končetinou by mohli zkusit popřemýšlet nad tím, zda toto jediné bezplatné občerstvené na Štědrý den na Staroměstském náměstí si musí skutečně dopřát namísto jeho ponechání méně majetným návštěvníkům.

O čem to vlastně je?

Nikdy jsem nedělal průzkum. Pravda. Co ovšem vím, je, že si polévku nedávám, protože mám zatím to štěstí, že si na trzích mohu dopřát, na co mám chuť. Z toho důvodu mě osobně přijde velmi nevhodné, stát frontu na polévku zdarma, když je jí omezené množství a na každého se jednoduše nemůže dostat. O prodlužování fronty ani nemluvě.

Smyslem tohoto mého uvažování je prostý výstup, chci, aby se dostalo na co nejvíce lidí, pro něž je polévka jediným dostupným jídlem. Což je i důvod, proč o tom píšu. Byl bych rád, kdyby se v té ohleduplné skupině návštěvníků našli další lidé, kteří by se polévky vzdali ve prospěch méně majetného obyvatelstva.

Dost už o polévce, naneštěstí je to jen malý střípek

Přirozeně nejde jen o Vánoční čas. Způsob tohoto uvažování lze vztáhnout na řadu dalších situací. Mám dobrého kamaráda, od kterého jsem si půjčoval stan. Jednoho dne jsem se zarazil nad tím, co to vlastně dělám. A koupil jsem si stan vlastní. Protože v momentě, kdy si můžu danou věc sám pořídit a vím, že ji pravidelně používám, proč bych měl opotřebovávat tu mého známého? Podle mne je to dost neohleduplné a hraničí to se zneužíváním pomoci.

Poslední příklad, který uvedu, je přijetí nabídky, nebo přímo vaše žádost o pomoc s něčím, co zvládnete sami. Ne z toho důvodu, že je to objektivně časově náročné a pár rukou navíc skutečně přijde v hod. Prostě a jednoduše se Vám s tím nechce zabývat, tak to „hodíte“ na někoho jiného dostatečně ochotného, aby to za Vás udělal.

Chovat se tak, je iracionální, ale podle mě správné

Možná si říkáte, když mám tu možnost proč ji nevyužít? Když je ochotný to za mě udělat, když je to pro všechny zadarmo a když mi to půjčí někdo jiný, co bych si dělal škodu, že? Jen těžko lze oponovat tomuto tvrzení. Já své důvody mám, proč s tím nesouhlasím, jenže jsou založené na ohleduplnosti, vážení si přátel a nezneužívání ochoty ostatních. Ovšem ne všichni na tohle slyší, ne všichni v tomto vidí hodnoty a ne každý si váží i někoho jiného než jen sebe.

Nechci nic zlehčovat, nicméně je vhodné v závěru připomenout příklad se stanem. Neuvědomoval jsem si to. Půjčování stanu mi přišlo naprosto v pořádku, když jsem neměl vlastní. Teprve až s časem mi došlo, čeho jsem se dopouštěl. Tím narážím na to, že si takové konání nemusíte uvědomovat a ani ho považovat za něco nevhodného. Proto je důležité více přemýšlet nad vlastními činy, nejen s ohledem obsah článek, ale celkově. Naneštěstí je mnoho věcí, které si člověk uvědomí, až když je pozdě.

 


„Chceš, aby na tebe ostatní brali ohledy? Aby tě jen nevysávali a nezneužívali tvé ochoty? Aby na tebe nezapomněli? Začni u sebe a ukaž všem, jací by měli být.“


 

Napište ostatním čtenářům komentář

Podělte se v komentářích o své zážitky, kdy jste se setkali s obdobným chováním, nebo co sami takto činíte a chtěli byste to změnit. Určitě to poslouží jako podnět k zamyšlení nejen mě, ale i ostatním čtenářům.

Neváhejte článek sdílet

Také vás nebaví, jak se někteří snaží vytěžit co nejvíc pro sebe a neváhají kráčet i přes ostatní? Sdílejte, ať si co nejvíce lidí uvědomí, že jsou i důležitější hodnoty, než jen jejich vlastní užitek.

Přečtěte si související článek

Když jsme u té pokory, ještě bych u ní chvíli zůstal. Velice vhodným článkem k navázání je na téma Bezbariérové přístupy pro „všechny“ >>>