Je mnoho věcí, které mě charakterizují. Jednou z nich je mé pravidlo nabízet jen to, co myslím naprosto upřímně. Ne proto, že jsem se rozhodl takto chovat, ale z toho titulu, že to tak cítím. Podle mě je to jednak správné, nepoškodím tím sám sebe ani nikoho jiného, a v neposlední řadě z toho mám i dobrý pocit. A jako bonus ho mám pak možnost přenést na ostatní. Ať už je to spojeno s pomocí, darem nebo i „obyčejným“ úsměvem.

 

Co si o takovém přístupu myslíte? Máte to stejně? Nebo nabízíte a při tom to nemyslíte opravdově a ve skrytu duše mermomocí doufáte, že nabídku dotyčná osoba nepřijme? Na rovinu, jak se při tom cítíte? Stres? Nervozita? Doufat, že budete odmítnuti, protože druhá strana přijetí vyhodnotí jako neslušné. Pak následuje pocit příjemné úlevy a uspokojení z Vaší lsti. Nic to nestálo a zachovali jste si tvář.

 

Zažili jste už někdy, že návrh byl přijat? Kdybych měl možnost s Vámi mluvit osobně a otevřeně, zeptal bych se, zda to za to stojí takto se vystavovat, čemu nechcete. Nejde jen o to, že jste pak odsouzeni vykonat nepříjemné věci za předpokladu, že hodláte dodržet svůj závazek. Lidi totiž většinou dokážou vytušit, že máte špatnou náladu.  A to je něco, čím spolehlivě můžete komukoliv zkazit den.

 

Tento přístup je podle mě sobecký. Nejen vůči ostatním, ale zejména vůči sobě. Proč? Protože se svým rozhodnutím, u něhož jste si vědomi důsledků, můžete velmi jednoduše poškodit.

 

Samozřejmě nezapomínám ani i na další příčiny neupřímné nabídky. Další z takových může být problém s odmítáním. Pak Vám doporučuji přečíst si článek: Naučte se říkat NE. Setkáte se s tím třeba při situaci: „Můžeš mi prosím pomoct?“ A protože nedokážete říct NE, odpovíte přesně opačně a neupřímná nabídka je na světě, byť byla podnícena žádostí. Každý by měl dokázat pochopit, že zrovna nemáte čas nebo jste utahaní z práce atd.

 

Pomáhejte, nabízejte a vycházejte vstříc upřímně, efekt se dostaví takřka okamžitě. Dobrý pocit, protože děláte to, co chcete, a protože, když jste příjemní a myslíte to nezištně, lidé to většinou ocení. Nejen, že to mohou říct, ale hlavně to poznáte z jejich chování.


Jestliže chci být nešťastný, budu se chovat jako někdo jiný. Mám-li být v dobré náladě, pak budu sám sebou.