Když jsem se 12. srpna 2016 vydal po práci projít, ani v nejmenším mě nenapadlo, že z toho bude článek. Život je plný milých překvapení.

V 16:30 mi padla, vyměnil jsem boty do zaměstnání za barefooty a vyrazil na metro. Z Pankráce až na Hloubětín. Jedna školka tam měla postavenou bosou stezku. Očekával jsem, že nebude volně přístupná, nicméně bylo mým cílem se o tom ujistit a pak se vydat do místního parku nad Kyjským rybníkem.

Výprava začíná

Skutečně nebyla pro veřejnost. Alespoň se mi podařilo skrze plot zahlédnout její kraj. Příště vyrazím na jinou. Plánovaná vycházka parkem dnešní zážitek jistila. Sundal jsem si boty s podrážkou z hovězí kůže a připevnil si je na batoh, do kterého se mi už nevešly. Takže mi nezbylo nic jiného, než po cestě průběžně kontroloval, zda je ještě mám. Nakonec se obavy ukázaly jako bezpředmětné. Nicméně stejně jako při bosé chůzi je lepší, být více opatrný než méně.

Průchod pod korunami stromů mi zpříjemnil jemný, až téměř neznatelný déšť. Takový mám rád snad za každých okolností. Později sice zesílil, ale dnes mi i tak nebyl ani na okamžik na obtíž, takže deštník, který beru za každého počasí s sebou, zůstal netknutě ležet v batohu.Při procházce lesními cestami se mi podařilo nasbírat až překvapivě velké množství střepů. Uznávám, že většina z nich nebyla nebezpečná, nicméně proč riskovat a nechávat je tam ať s ohledem na mou případnou další návštěvu nebo návštěvu někoho jiného.

Po cestě z parku směrem na metro Rajská zahrada mne oslovil malý klučina.

„Pane, vy nemáte boty?“ zeptal se mě.
„Mám, na batohu,“ odvětil jsem a při tom s úsměvem ukázal na barefooty připevněné po jeho stranách.
„Proč jste bos?“
„Je to tak pohodlnější,“ zavolal jsem přes rameno.

Výprava pokračuje i v MHD včetně milého překvapení

V metru jsem se pohodlně usadil. Najedou si naproti mně přisedla dívka a otázala se, zda mi není na nohy zima. A dali jsme se do řeči. Mít boty, tohle by se NIKDY nestalo :D.Už nějakou dobu jsem byl rozhodnutý, že dnes pokořím svou další hranici. I tak trochu kvůli lenosti se na cestu domů obouvat :). No, bylo to parádní a jsem díky bosé chůzi bohatší o další zážitek.

 

Sama chodila bosa po zahradě, ale neměla potřebu zkoušet to jinde. Prý je zvyklá na nošení bot a nechce na tom nic měnit. Nicméně jí to na zvědavosti neubralo. Věděla i o botách s prsty. Zprvu jsem byl trochu zmaten, protože je popisovala jako návleky. Ač je skutečně připomínají, nikdy jsem o nich takhle nepřemýšlel. Povídám, že jsem o nich uvažoval, ale nevedou půl čísla. A já bych zrovna přesně půlky potřeboval.

Svezla se se mnou několik zastávek a pak vystoupila. Celou dobu mi vykala. Respektoval jsem to a také ji vykal, ale byl jsem z toho celkem nesvůj. Zas tak staře přece nevypadám. Pravda, byla o dost mladší, ale s mým odhadem na věk bych si na to nevsadil ani balíček papírových kapesníků, kterých obvykle mívám vždy dostatek.

Tak o tomhle musím napsat článek. Řekl jsem si chvíli potom, co se po jejím odchodu rozjelo metro. Fakt mě to mrzí, škoda, že jsem si to neuvědomil o pár okamžiků dříve. Jinak bych se býval zeptal alespoň na jméno, abych věděl, o kom to vlastně píšu. Ačkoliv význam jmen je možná přeci jen trochu přeceňován. Každopádně vizitku, jsem jí dát mohl, aby si o sobě mohla přečíst, když by o to stála.Ptala se mě i na to, zda si dělám nějakou pedikúru.

„No, začal jsem si pravidelně stříhat nehty na nohou,“ odvětil jsem. Odpověď to byla nedostačující, v duchu jsem si říkal, co po mě ještě za informace k pedikůře může chtíti? Nehty si nemaluji, tak fakt nevim. Nakonec jsem musel vyzradit, že si nohy po návratů domů umyji, a dokonce ze mě dokázala vymámit i informaci o užitečnosti krémů na ochozená chodidla.

Návrat domů

Už dost smutčení, příště budu pohotovější. Na Palmovce jsem přestoupil na tramvaj a ta mě dovezla skoro až domů. Ještě několik kroků mě dělilo od dveří. Odemkl jsem a zavolal, že potřebuji hadr na psa. Nedostalo se mi očekávané reakce, protože náš pes byl doma, tak na co bych měl chtít jeho hadr? Že?

Uvedl jsem tedy věci na pravou míru, byl následně označen za blázna a po chvíli mi bylo umožněno před vstupem na koberec očištění chodidel. Všiml jsem si, že i naše Betynka na mě při utírání kouká rovněž nevěřícně. Té to bylo ve skutečnosti samozřejmě úplně jedno. Hlavně, že jsem ji na uvítanou podrbal.

Byla to skvělá procházka, plná nevšedních zážitků a skutečně se těším, čím mě bosá chůze obohatí zase příště :). Všem přeji cestování naboso bez starosti z názoru ostatních lidí. Vážně na něm nezáleží s výjimkou těch pozitivních, kterých jsem byl svědkem právě dnes.


„Když se budeš řídit strachem z toho, co si o tobě ostatní myslí, nikdy nebudeš svobodný/á.“


 

Napište ostatním čtenářům komentář

Už jste to někdy zkusili, vyrazit do města a projet se MHD bez bot? Jaký jste se přitom cítili a jaké byly reakce okolí? Podělte se o svých zážitcích v komentářích.

Neváhejte článek sdílet

Zdá se vám, že vídáte bez bot málo lidí? Dejte o článku vědět i ostatním, ať vidí, že bosá chůze není je do přírody.

Přečtěte si související článek

A jaké to bylo úplně poprvé? Zutí bot a výlet bez předešlých zkušenost? I o tom si můžete přečíst, výlet do Divoké Šárky bez bot >>>