Chůze bez ochrany chodidel se stala hned po prvním vyzkoušení mou oblíbenou činností. Není to tak, že bych se s obuví nadobro rozloučil a následně vyprázdnil botník. Vyrazit do ulic po rovném terénu jakým jsou chodníky, není pro mě příliš příjemné. Zatím co příroda je přesným opakem. Zutí bot je takřka vysvobození.

Ale co když se ochladí, nebo se vydám na výlet s delší trasou, případně se budu chtít chránit před zraněním? Protože najít na cestě i mimo ni nějaký ten střep dnes již není otázka „štěstí“, v chladnějším počasí mrznou nohy a samozřejmě chodit bosky je i o poznání fyzicky náročnější.

Úvod (barefoot sandále)

Možná jste již slyšeli o barefoot sandálech či měli dokonce možnost si je vyzkoušet. Dnes jsou již běžně ke koupi i boty ve specializovaných obchodech pro tak zvanou bosou chůzi. Nicméně s tím se odmítám spokojit.

Zatímco když si vyrobím něco takového sám, jednak lze podrážku přizpůsobit a jednak z toho mám i lepší pocit. Nehledě i na nižší útratu. Vrátím se nyní k berfood sandálům. Je to nejjednodušší řešení jak si vytvořit obuv pro bezpečnou bosou chůzi. Stačí Vám hlazená hovězí kůže běžně k dostání v sedlářských potřebách. Já ji kupoval v Praze, v prodejně Kutil-Florenc přibližně za 140 Kč. Na uvázání mi dobře posloužila para šňůra (šňůra pro padáky). Lze ji běžně koupit v Armyshopech.

Naneštěstí mi sandále nevyhovovaly. Na léto jsou fajn, ale do chladnějšího období již nikoliv. Hlavně vázání způsobem, kdy je provaz veden mezi palcem a ukazováčkem, je podle mě nešťastné. Po mých mnoha pokusech nohu upevnit jinak a to i s přiděláním dalších děr, aby měla obuv více upevňujících bodů, jsem to vzdal. Zřejmě vést šňůru mezi prsty je jediný spolehlivý způsob, aby noha dobře držela na podrážce a nesjížděla z ní.

Optimální řešení (nahrazení podrážky u starých bot novou)

I tak jsem se nevzdal a dále se snažil přijít s nápadem, jak vytvořit obuv, jenž by splňovala mé požadavky. Až mě napadlo, že mám schované starší obnošené boty, které používám v situacích, kdy bych si mohl zničit ty nové. Hm… a co takhle ten starý pár vzít, odříznout jim podrážku a nalepit jim vlastní z hovězí kůže? Nevěděl jsem, zda to bude fungovat, lepidlo by dlouhodobě nemuselo udržet vše pohromadě, plocha ke slepení díky vyvýšené patě není rovnoměrná a konec konců sama životnost hověziny je pro mne zatím stále záhadou.

Ale co, byla to obuv již na vyhození, kdysi koupená kůže se mi válela jakou dobu ve skříni i s vhodným vodě odolným a po zaschnutí pružným lepidlem. Její vršek jsem tedy odřízl těsně u podrážky lámacím nožem včetně pogumované špičky a paty. Pak si tvar vrchní použitelné části obkreslil na kůži. Zde je nutné myslet na to, že bota není rovná a zejména její špička bývá lehce přizvednutá. Takže nová podrážka musí být o trošku větší. Vyměříte ji snadno, když při obkreslování botu „zhoupnete“ od paty ke špičce. Tak získáte reálnou plochu podrážky vhodnou pro nalepení.

  

Pokud se Vám podařilo oba kousky páru odříznout stejně, na další obtahování podrážky můžete použít tu nově nalepenou. Ale pozor
! Kůži obraťte, abyste měli hlazenou část na spodku boty a uvnitř tu s „třásněmi“. Z kůže nic nevyřezáváte, nýbrž doporučuji použití kvalitních ostrých nůžek. Doma mám jedny z obchodu IKEA asi za 100 Kč. Jsou perfektní. A jak nalepit měkkou podrážku k měkkému vršku boty? Je to docela oříšek. Vyzkoušel jsem nejprve spojit patu se špičkou. Díky tomu se mi pak podařilo poměrně jednoduše slepit zbytek. Pravděpodobně zjistíte, že i při sebevětší pečlivosti podrážka bude o trochu větší, což je ta lepší varianta. Nebojte se ji dodatečně zastřihnout, aby byl její obvod přesně s krajem boty.

Proč použít na spodek hlazenou část kůže? Vždyť musí strašně klouzat! Taky že bude :). Nejrizikovější je pak chůze po koberci. Nicméně během testování jsem ani jedinkrát nepřišel do styku se zemí s jakoukoliv nevyžádanou částí mého těla. Takže lze bezpečně chodit i po kluzkých podrážkách, jen je potřeba dávat pozor. Odměnou za to Vám bude jejich delší životnost a pohodlný vnitřek bot i pro bosá chodidla.

Vrátím se ještě k lepení. Jediné místo, kde došlo k povolení spoje po zhruba 5,5 km, byla špička. Mojí chybou, jež spočívala v občasném štrejchnutí o chodník či jiný povrch. A protože jsem ji důkladně nezastřihl a vystupovala nad samotný kraj boty, skončilo to jejím rozlepením. Všude jinde zatím spoje drží naprosto perfektně.

  

Upozorňuji, že tenká rovná podrážka, ač je skvělá, protože skutečně cítíte, po čem šlapete, na druhou stranu špatně tepelně izoluje. Takže počítejte s tím, že za horšího počasí Vám může být na chodidla chladno. Ovšem i na to si nohy časem zvyknou. 

Obuv lze upravit v celku jednoduše dvěma způsoby. Vložkou pro lepší tepelnou izolaci a snížení citlivosti na nerovnosti. A podlepením kožené podrážky ještě jednou. To jsem zatím nevyzkoušel, takže v tuto chvíli Vám nedám žádné tipy.

  

Každopádně to bude možná nevyhnutelný další můj krok, protože se mi nezdá, že by sama kůže vydržela dlouho. Na fotkách můžete vidět, jak je patrné opotřebení po pouhých pěti a půl kilometrech. Ale kdo ví, třeba budu nakonec překvapen. Článek časem aktualizuji, nebo napíšu nový, až budu mít představu o výdrži hlazené hovězí kůže s tloušťkou kolem 2,5 mm.

Jak chodit

Asi jste si na fotkách všimli těch poničených krajů pat. Co k tomu dodat. Je to má chyba způsobená špatnou chůzí. V obuvi jsme zvyklí chodit přes patu. Je to jednoduše pohodlnější a masivní podrážky velice dobře tlumí nárazy při došlapu. Když půjdete bosi, dříve nebo později pravděpodobně zjistíte, že došlápnutí přes patu není příliš příjemné jak na rovném bezpečném povrchu, tak především v místech, kde mohou být například kamínky. Proto se při bosé chůzi došlapuje přes přední část chodidla, případně přes celou jeho plochu,  což je i jeden z důvodů, proč je to fyzicky náročnější.

Nicméně i ochrana chodila silná pouhých 2,5 mm umožňuje chůzi přes patu, protože pravděpodobnost zranění není příliš vysoká. A to je důvod, proč se mi vzadu odchlipuje kraj kůže.

 

Závěrem mám ještě jednu poznámku. Pozor na zadřené kamínky. Myslete na to, že i když při chůzi nebudou na obtíž, měli byste je z podrážky "vyloupnout". Protože při každém došlapu se budou zarývat do kůže a zbytečně ji poškozovat.


 Toto je kompromis mezi bosou chůzí a bezpečností s částečným zachováním tepelného komfortu.