Žiju v České Republice, takže budu situaci posuzovat jako její občan. Uvádím to záměrně, protože v jiných státech například rozvojových, komunistických atd. mají obyvatelé více či méně odlišné životní podmínky. 

Nyní se zamysleme nad tím, jak většina z nás žije. Z pravidla máme střechu nad hlavou, zaměstnání, díky němuž si můžeme dopřávat jistoty, které jsou pro některé z říše snů. Pro ty méně šťastné existuje státní podpora. Kam tím mířím? Je relativně snadné žít počestně, pokud jsou alespoň z větší části naplněny naše potřeby.

Ne, revoluce a nepokoje obyvatelstva nemám na mysli. Zjednodušeně mi jde o to, jaká je hranice pro člověka, aby se stal zlodějem nebo vrahem. Ještě před tím, než přestanete číst, upozorním na skutečnost, že v našem státě máme fungující policii a soudní systém. Všichni moc dobře vědí, že budou potrestáni. A i přesto, je u nás spousta zlodějů i vrahů. Co by se asi tak stalo, kdyby policie nebyla, nebyly soudy a tudíž nic potírající kriminalitu? Stoupla by, že? O desítky? Ne, spíše o stovky, možná o tisíce procent.

Takže jsme humánní, nebo je to jen iluze vytvořená dobře fungující společností s převážným dostatkem statků pro naplnění potřeb obyvatelstva? Nezapomínejme na orgány činné v trestním řízení.

Nyní si představte nepravděpodobnou situaci, protože stát se může všelicos. Náš národ, či planetu postihne nějaká přírodní katastrofa nebo jiná pohroma. Důsledkem bude, že policie, soudnictví, hasiči, záchranka a další instituce se změní v pouhou vzpomínku. Lidé budou bojovat o holé přežití a pak se může stát, že i ten nejčestnější člověk okrade jiného nebo dokonce připraví o život. Důvod? Ten může být různý. Třeba zajistit potravu pro své děti. Vlastní rodinu zejména v takové situaci jen tak něco v důležitosti nepřevýší.

Kde bude pak ta naše pověstná humanita? Čím se bude vyznačovat? Nezabiji tě, jen střelím do nohy, abys mě nemohl pronásledovat při útěku s tvými věcmi? Ukradnu ti jen polovinu zásob, abyste měli co jíst?

I přes to věřím, že i v takové době se najdou odvážlivci, kteří se budou snažit chránit slabší a obstarávat zásoby nejen pro vlastní potřebu. Ale na rovinu, kolik takových přeživších potkáte? Kolika lidem budete moct důvěřovat? Víra v ostatní by byla komfort místy velmi draze zaplaceným. Uvěříš špatnému člověku…

Všimli jste si, že nyní píšu o těch, co se jen snaží přežít? A co ti, kteří se vyžívají v mučení, znásilňování a vraždění? Ani se mi na to nechce myslet. Pro skutečný příklad není nutné dlouze pátrat. Stačí si vzpomenout, jak se v některých zemích chovají k ženám. A to se děje dnes, dělo včera a bude dít i zítra. Bez katastrofy, která by zamezila fungování bezpečnostních složek…

Humanita vyjma kriminálních živlů lidem není cizí. Ovšem její trvání závisí do značné míry na podmínkách, v kterých žijeme. Protože, umřeli byste radši hlady, nebo začali okrádat ostatní? Vyhrálo by lidství, nebo touha zůstat na naší nádherné planetě o něco déle a vidět alespoň několik dalších západů Slunce? A mimo to možnost dopřát si pár dalších hezkých chvil se svými blízkými?


Humanita není mýtus, dokud jsme svědky solidarity mezi lidmi.