Byl krásný slunečný den. Teploměr ukazoval neuvěřitelných 15 stupňů. Sluníčko svítilo, jako by nebyl čas vánoční 26. prosince 2015, ale spíše připomínalo jaro. Ač můj dnešní plán nezahrnoval žádný výlet, takové počasí mě jednoduše nenechalo klidným, dokud jsem se nevypravil ven.

Míjím McDonald, který je před jedním ze vstupů do Šárky. Vydávám se po levé cestě a asi po jednom kilometru usedám na lavičku a odhodlaně prvně v životě na výletu sundávám boty. Pak ponožky a oboje uklízím do batohu. Stoupnu si do vlhké chladné trávy a užívám si toho nevšedního pocitu. Stačilo jen pár kroků a cítím, jak mě to celého naprosto pohlcuje. Bylo to fantastické. Chodidla a hlavně prsty mě sice mrzly, až to bolelo, ale to pak přešlo. Zejména při změně terénu, tráva je jednoznačně nejchladnější. Pravým opakem byla zem pokrytá listím. Skvěle izolovalo má chodidla a zároveň mě chránilo před nerovným terénem.

Ovšem někdy bylo putování skutečně náročné, ať už kvůli promrzlým nohám, nebo velmi obtížnému terénu. Nejhorší, na co jsem snad narazil, byla cesta s kamínky, které byly od sebe vzdálené i několik centimetrů. Takže při došlápnutí jsem se o ně opíral celou svou vahou. Štěrk je při srovnání doslova legrace.

Naproti tomu mezi velmi příjemné zážitky patřilo přebrodění potoku. To je vyloženě radost při bosé chůzi. Nic nemusíte řešit, prostě do něj hupsnete, na druhém břehu vylezete a směle pokračujete v putování.

Na samotném začátku výletu jsem si pro jistotu dal vlastní pravidlo. Pro případ, že bych to chtěl vzdát. Boty nenazuješ, dokud nebude výlet u konce, jediná výjimka by byla při zranění.

Nebudu nikomu namlouvat, že tohle dobrodružství je bez rizika. Právě naopak. Celou cestu jsem se snažil být ve střehu a dávat pozor kam šlapu. I tak občas mé nohy skončily na velmi nepříjemných kamenech, takže jsem musel nejednou až do podřepu, abych přetěžovanému chodidlu včas ulehčil.

Jednou se mi podařilo nedopatřením zamyslel, což by za jiných okolností nebylo nic špatného. Nicméně dnes mi taková nepozornost ohrozila zdraví. Dopadlo to tak, že o pár vteřin později po ponoření do myšlenek má noha kopla do malého nenápadného pařezu. V tento moment jsem byl skutečně za zmrzlost spodních končetin vděčný. Vůbec to nebolelo, popravdě jsem si toho málem ani nevšiml :) Nicméně, mohlo to dopadnout i mnohem hůř.  

  

Urazil jsem bos 8 km s přestávkami jen na vyhlídky a na vlastní chodidla poznal mnoho různých povrchů. Bylo to fantastické, bosi chodíte jinak, než když máte obuté boty. Je to tak fyzicky mnohem náročnější nejen kvůli opatrnosti, kterou je potřeba vynakládat. 

V závěru výletu procházím bos ulicemi Prahy. Není snad lepšího pocitu :)

Jaký terén, s kterým jsem se setkal, patřil mezi nejhorší?

·       Cesta s kamínky, které jsou na centimetry mezi sebou vzdálené. Zde je nezbytná maximální opatrnost, při došlapu spočine chodidlo na kamínku celou Vaší vahou. 

·        Asfaltová či jiná naprosto rovná cesta. Prostě chodidla nejsou stvořena pro chůzi na rovných povrzích. Ačkoliv, když už mě v závěru bolel takřka každý krok, silnice a chodníky byly
vítaným odpočinkem.
 

·        Povrch celý posypaný nepravidelně velkými kaménky. Bývaly před skalními vyhlídkami.

Jaký terén, s kterým jsem se setkal, patřil mezi nejlepší?

·        Bláto. To je doslova pohlazení. Znáte ty pěnové matrace, které se vytvarují podle Vašeho těla? Tak přesně tohle dělá bláto. Nevýhodou je hrozící uklouznutí.

·        Mech je ten nejjemnější koberec. Bohužel ho moc na cestách nepotkáte.

·        Listí, čím víc, tím líp. Dokonale izoluje chladnou zem a ochrání nohy před nerovnostmi, které by jinak mohly být nepříjemné.

·        Tráva, zejména ve stínu naneštěstí velmi studená. 

Ještě cestou domů mi rozmrzali prsty. A při dokončování článku mi v chodidlech příjemně mravenčí. Naštěstí neumím v podobných případech dělat věci jen napůl. Musí to být do extrému a naplno tak jako dnes. Proto jsem zvědavý, jak mi bude zítra. Možná, že se mi to trochu vymstí, ale nikam nemusím takže… :) 

  

Dodatek z druhého dne

Opět se přesvědčuji, jak je lidské tělo odolné a rychle se dokáže vzpamatovat. S trochou nadsázky lze říci, že bych dnes mohl vyrazit na další bosý výlet. Dobře, přiznávám se, přeháním. Chodidla stále cítím a i já mám dostatek rozumu, abych ještě nikam nevyrážel a odložil to alespoň na zítra :)

Závěrem si dovolím věnovat poděkování náhodné paní či slečně, která svačila sedíc na lavičce u první skalní vyhlídky a svolila, že mě vyfotí. Sám jsem si zvládl vyfotografovat akorát nohy.


Je větší blázen ten, co udělá něco neobvyklého, nebo člověk, co ostatní označuje za blázny?